Zimák na Štvanici

Poté, co přestala zamrzat Vltava, se proslulý Zimák stal po určitou dobu také jediným místem, kde se, i když na malém prostoru, mohla led využívat i bruslící veřejnost.

Zimní stadión na Štvanici s kapacitou 10 tisíc diváků byl otevřen dvakrát. Nejprve, provizorně, na počátku roku 1931. Dne 6. listopadu 1932 byl už uveden do trvalého provozu. V únoru 1933 se tu, v Československu poprvé, uskutečnilo mistrovství světa a Evropy v ledním hokeji za účasti 12 zemí. Náš tým na něm vybojoval 3. místo (za USA a Kanadou) a evropské prvenství.

Světový hokejový šampionát se potom konal na Štvanici ještě 3x – v letech 1938, 1947 a 1959. 4x, v letech 1934, 1937, 1939 a 1948 tu proběhlo ME v krasobruslení. Mnoho diváků sem lákala i lední revue.

Zimák nezahálel ani v létě. Za první republiky tu byly pořádány hlavně boxerské zápasy a turnaje. V roce 1949 byl dějištěm MS ve volejbale mužů a ME ve volejbale žen. V roce 1956 se pak na nově zastřešeném stadiónu konalo ME v basketbalu žen, v roce 1957 ME v boxu.

Od počátku své existence byl Zimák domovskou tvrzí našeho nejlepšího hokejového klubu LTC. Na umělé ledové ploše hráli a zdokonalovali svou výkonnost tak slavní hráči jako Josef Maleček, Boža Modrý, Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák a mnoho dalších.

Po dokončení sportovní haly v Holešovicích v roce 1961 se štvanickému Zimáku nepředpovídala růžová budoucnost. On však sloužil ještě další a další desetiletí a v roce 2000 byl prohlášen kulturní památkou.

Ač se nacházel v samém epicentru tisíciletých vod, odolal Zimák v srpnu 2002 decimujícím záplavám. O dalších 8 let později už byl ale krátký na skandální rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7. Na jeho základě byla dne 28. května 2011 zahájena tři týdny trvající demolice štvanického zimního stadionu.

Navždy tak zmizelo ze světa památné místo spjaté s historií našeho sportu.

Petr Feldstein